anti-HBc IgM

Vzorky heparinizovaných pacientů mohou být neúplně koagulované a vlivem přítomnosti fibrinu mohou poskytovat chybné výsledky. Abyste tomuto jevu předešli, je vhodné odebírat vzorky před zahájením heparinové terapie.

Specifické protilátky IgM proti viru hepatitidy B jsou detekovány u většiny případů akutní virové infekce a jsou spolehlivým markerem akutního onemocnění. Koncentrace anti‑HBc IgM u pacientů s akutní infekcí prudce stoupají, u těchto jedinců jsou detekovány vysoké hladiny anti‑HBc IgM. Jako sérologický marker akutní infekce je zpravidla přítomen i povrchový antigen hepatitidy B (HBsAg). Byly však zaznamenány případy, kdy HBsAg nebyl detekovatelný. V průběhu rekonvalescence přetrvají anti‑HBc IgM i po vymizení HBsAg a postupem času jejich hladiny pomalu klesnou. V případech, kdy má pacient detekovatelné hladiny anti‑HBc IgM a chybí informace o ostatních markerech viru hepatitidy B (HBV), je třeba vzít v úvahu, že může mít aktivní infekci HBV nebo že infekce odezněla. Anti‑HBc IgM mohou být přítomny také u pacientů s chronickou virovou infekcí hepatitidy B. Koncentrace jsou obecně nižší než při akutní infekci a mohou stoupat a klesat v závislosti na exacerbaci onemocnění. Rozlišení akutní a chronické virové infekce hepatitidy B pouze na základě virových markerů, které jsou také často přítomny (např. HBsAg, anti‑HBs, HBeAg, anti‑HBe a anti‑HBc), je obtížné, neboť většina těchto markerů je přítomna jak při akutním, tak při chronickém onemocnění. Díky vysoké korelaci vysokých koncentrací anti‑HBc IgM s akutní virovou infekcí hepatitidy B lze pomocí testu na stanovení anti‑HBc IgM rozlišit akutní hepatitidu způsobenou HBV a superinfekce vyvolané dalšími možnými agens, jako jsou virus hepatitidy A, hepatitidy C nebo delta virus.