Laboratoř Biochemie
Kategorie Bílkoviny
Princip stanovení Spektrofotometrie (Biuret)
Jednotka g/l
Vyšetřovaný materiál Sérum/Plazma
Odběrová zkumavka
Vacuette
Sérum s gelem, 3,5 ml
Plazma Li-heparin s gelem
Režim stanovení Rutina/statim
Provádíme Denně
Stabilita 7 dní při 2-8 °C
Referenční meze
Pohlaví Věk  Normální hodnoty Jednotka
M + Ž < 1 měsíc 40 - 70  g/l
M + Ž 1 měsíc - 1 rok 50 - 70 g/l
M + Ž 1 rok - 15 let 60 - 75 g/l
M + Ž > 15 let 62 - 82 g/l
Klinické informace

Celkové proteiny se dělí do dvou frakcí: albumin (A) a globuliny (G). Albumin se ze 70 % podílí na koloidně‑osmotickém tlaku a transportuje malé molekuly v krvi, globuliny jsou zodpovědné zejména za funkci imunitního systému, enzymů, specifických transportních proteinů, hormonů a další. Poměr A/G se běžně používá jako index distribuce mezi albuminovými a globulinovými frakcemi. 

Měření celkových proteinů se používá při stanovení diagnózy a léčbě různých onemocnění, včetně onemocnění jater, ledvin, lymfatických uzlin, sleziny a kostní dřeně. Vysoké hladiny proteinů mohou být pozorovány v případech závažné dehydratace a při onemocnění, jako je např. mnohočetný myelom. Změny v podílech plazmatických proteinů mohou nastat u jedné nebo několika proteinových frakcí, přičemž často nedojde ke změnám v množství celkových proteinů. Příčinou nízkých hladin proteinů může být např. nefrotický syndrom, rozsáhlé krvácení, sprue (snížená absorpce proteinů), závažné popáleniny, syndromy retence solí a kwashiorkor (akutní nedostatek proteinů). Vysoká nebo nízká hladina celkových proteinů může vést k podezření na patologické změny jednotlivých proteinů a může indikovat další testování, včetně elektroforézy sérových proteinů, hematokritu, elektrolytů, testování na specifické proteiny a další orgánově specifické markery nebo markery specifické pro dané onemocnění.

Ostatní zdroje Příbalový leták metody
Zpět
Kontakty