Bilirubin celkový

Erytrocyty jsou na konci svého života v krevním oběhu rozloženy v retikuloendoteliálním systému, zejména ve slezině. Hemová skupina se po odstranění železa přemění na bilirubin. Tímto procesem vzniká přibližně 80 % denně vytvořeného bilirubinu. Bilirubin vzniká i rozpadem myoglobinu a cytochromů a katabolismem nezralých erytrocytů v kostní dřeni.

Vytvořený bilirubin je transportován do jater navázaný na albumin. Tato složka bilirubinu je označována jako nepřímý neboli nekonjugovaný bilirubin. V játrech je bilirubin konjugován s kyselinou glukuronovou (mono- a diglukuronidy) a působením enzymu uridyldifosfát-glukuronyltransferázy vzniká tzv. konjugovaný bilirubin. Konjugovaný neboli přímý bilirubin je sekretován přes žlučový systém do zažívacího traktu, kde je působením bakterií metabolizován na skupinu produktů společně známých pod pojmem sterkobilinogen. Eliminace je téměř kompletní a sérové hladiny jsou obvykle zanedbatelné.

Celkový bilirubin se skládá z nekonjugovaných a konjugovaných složek. Celkový bilirubin je zvýšený při hepatitidě, cirhóze, hemolytických onemocněních, některých vrozených enzymových deficiencích a stavech způsobujících neprůchodnost jater. Kvantifikace neonatálního bilirubinu se používá k monitorování onemocnění způsobujících novorozeneckou žloutenku, především fetální erytroblastózy (zvaná též hemolytické onemocnění novorozenců nebo HDN), která je způsobena tvorbou mateřských protilátek proti Rh dítěte nebo proti jeho nekompatibilní krevní skupině (nekompatibilita ABO).