Fosfor

Fosfor je hlavní součástí kostních minerálů, fosfolipidů v buněčných membránách a nukleových kyselin. Fosfor v séru a moči působí jako hlavní pH pufr. Fosfor je nezbytný pro normální svalovou kontraktilitu, funkci centrální nervové soustavy, transport elektrolytů a přenos kyslíku hemoglobinem (2,3‑difosfoglycerát).

Fosfáty v séru jsou filtrovány v glomerulech a reabsorbovány primárně v proximálních tubulech. Parathormon (PTH) zvyšuje vylučování fosfátů ledvinami inhibicí Na-fosfátového kotransportéru v proximálních tubulech, zatímco vitamin D zvyšuje absorpci fosfátů ve střevech.

Hypofosfatemie může být způsobena sníženým příjmem fosfátů, narušenou střevní absorpcí, redistribucí do buněk nebo kostí a zvýšenou renální exkrecí (jako u Fanconiho syndromu). Mezi klinické projevy závažné hypofosfatemie patří encefalopatie, dilatační kardiomyopatie, generalizovaná svalová slabost vedoucí k oslabení respiračního svalstva, destrukce svalstva (rhabdomyolýza) a hemolýza. 

Hyperfosfatemie je způsobena nadměrným příjmem fosfátů, zvýšenou absorpcí ve střevech, redistribucí z intracelulárního prostoru nebo narušením renální exkrece. Vysoké hladiny mohou zvýšit riziko precipitace fosforečnanu vápenatého v ledvinách a v měkkých tkáních. Rychlý nárůst hladiny fosforu v séru může vést k hypokalcemii, která může způsobit tetanii, hypotenzi, záchvaty a srdeční arytmie. Poměr fosfor-kreatinin v moči a frakční exkrece fosforu močí mohou poskytnout užitečné informace o terapiích, které mají vliv na střevní absorpci nebo zpracování fosforu ledvinami.