IgG

IgG je hlavním imunoglobulinem přítomným v krvi, který je produkován ve velkém množství během sekundárních imunitních odpovědí. Molekuly IgG se váží na specifické receptory na fagocytech, jako jsou makrofágy a polymorfonukleární leukocyty, čímž zvyšují jejich účinnost při pohlcování a ničení infekčních mikroorganismů, které byly v odezvě na infekci pokryty protilátkami IgG. Dále se molekuly IgG mohou vázat na první složku komplementového systému a tím jej aktivovat. Komplementový systém pak zahájí biochemický útok, který zničí mikroorganismy. Molekuly IgG jsou jediné protilátky, které mohou přecházet z matky na plod. Díky schopnosti procházet placentou tvoří protilátky IgG hlavní linii obrany novorozence proti infekci v prvních týdnech života. IgG je predominantním extravaskulárním imunoglobulinem, který neutralizuje bakteriální toxiny a váže většinu typů mikroorganismů, aby usnadnil fagocytózu. Dále se protilátky IgG mohou vázat na cílové buňky, jako jsou nádorové buňky, a připravit je pro destrukci pomocí K (killer) buněk, které mají receptory specifické pro IgG. Kvantifikaci IgG lze použít k evaluaci humorální imunity, stanovení diagnózy a monitorování terapie u IgG myelomu a k evaluaci pacientů, zejména dětí a pacientů s lymfomy, náchylných k infekcím. Pokles hladiny IgG, obvykle na hodnotu nižší než 300 mg/dL (3.0 g/L), znamená podezření na infekci způsobenou zapouzdřenou bakterií.

 

Deficit IgG může být vrozený nebo získaný. Mezi stavy spojené se získaným deficitem IgG patří popáleniny, pemfigus, nefrotický syndrom, enteropatie spojená se ztrátou proteinů, non‑IgG myelomy nebo makroglobulinémie, těhotenství, Wiskott‑Aldrichův syndrom, myotonická dystrofie, protilátky proti imunoglobulinu, imunosupresivní terapie a monoklonální gamapatie zahrnující non‑IgG imunoglobuliny. Hodnoty IgG u pacientů s AIDS a ARC (AIDS‑Related Complex) se v závislosti na klinickém stavu a stádiu onemocnění mohou nacházet v rozmezí od závažného imunodeficitu po hyperimunoglobulinémii. Při zvýšení hladin IgG se může jednat o polyklonální, oligoklonální nebo monoklonální protilátky. Zvýšené hladiny polyklonálních protilátek IgG souvisejí s autoimunitním onemocněním (systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritida, Sjogrenův syndrom), sarkoidózou, chronickým jaterním onemocněním, některými parazitickými onemocněními, chronickou nebo rekurentní infekcí a použitím nitroděložního tělíska. Zvýšené hladiny oligoklonálních protilátek IgG souvisejí se zhoubnými onemocněními, infekcemi (zejména u starších jedinců), některými dysgamaglobulinémiemi a autoimunitními onemocněními. Zvýšené hladiny monoklonálních protilátek IgG souvisejí s mnohočetným myelomem (typ IgG), lymfomy a leukémií.