IgM

IgM, primárně přítomný jako pentamer, je první třídou imunoglobulinů produkovanou při počáteční imunitní odpovědi; komplexy antigen‑IgM aktivně fixují komplement. Vysoká molekulová hmotnost pentamerů umožňuje přímé vzájemné vazby a aglutinaci částicových a buněčných antigenů. IgM je zapojen do primární imunitní odpovědi, a proto je přítomnost IgM užitečná při stanovení, zda se jedná o akutní infekci (přítomen IgM) nebo chronickou infekci (přítomna převážně třída IgG). IgM je dále první třídou imunoglobulinu, která je syntetizovaná plodem nebo novorozencem; protilátky IgM neprocházejí placentou.

 

Zvýšení hladin polyklonálního IgM může být známkou virové infekce, např. virové hepatitidy nebo infekční mononukleózy, nebo časné odpovědi na bakteriální nebo parazitickou infekci. Hladiny jsou často zvýšené při revmatické artritidě, chronickém hepatocelulárním onemocnění a dalších chronických onemocněních. Zvýšené hladiny jsou také pozorovány při hyper‑IgM dysgamaglobulinémii, aktivní sarkoidóze, kolagenovém vaskulárním onemocnění a nefrotickém syndromu. Zvýšení hladin monoklonálního IgM je pozorováno při Waldenstromově makroglobulinémii, maligním lymfomu, retikulóze a chladové aglutininové hemolýze. Krátké řetězce monoklonálního IgM mohou doprovázet celou řadu novotvarů, zejména novotvarů gastrointestinálního traktu.

 

Snížené hladiny IgM obvykle nejsou způsobeny primárním deficitem IgM. Sekundární deficit IgM může souviset s mnohočetným myelomem typu IgA nebo IgG, enteropatií spojenou se ztrátou proteinů, popáleninami nebo imunosupresivní terapií. Deficit IgM souvisí se zvýšeným počtem rekurentních infekcí.