C3 komplement

Všechny proteiny komplementového systému jsou reaktanty akutní fáze a jejich koncentrace prudce stoupají během zánětlivých stavů. Naopak rychlost katabolismu proteinů komplementového systému se může značně zvýšit při různých autoimunitních onemocněních. Vzhledem k tomu, že stanovení složek komplementu reprezentuje pouze statické měření čistých koncentrací, které jsou odrazem dynamické rovnováhy mezi syntézou a katabolismem složek, má vyšší klinický význam kvantifikace v postupně odebíraných vzorcích.

 

Při většině onemocnění je „normální“ funkcí komplementu vyvolání zánětu a poškození tkáně. Pokud se komplement podílí na vývoji onemocnění, děje se tak často v důsledku aktivace „abnormální“ protilátkou, imunokomplexem nebo cizími částicemi.

 

Zvýšené hladiny C3 jsou spojeny s reakcí akutní fáze, revmatoidním onemocněním, virovou hepatitidou, infarktem myokardu, karcinomem, diabetem, těhotenstvím, sarkoidózou, amyloidózou, tyreoiditidou, zánětlivým onemocněním střev, tyfovou horečkou a pneumokokovou pneumónií. Velikost nárůstu hladiny C3 je výjimečně více než dvojnásobná a může maskovat pokles hladin v důsledku souběžného spotřebovávání.

 

Snížené hladiny C3 se vyskytují u jedinců s vrozeným deficitem nebo imunologickými poruchami (při kterých je komplement spotřebováván vyšší rychlostí). Hladiny složek komplementu C3 a/nebo C4 mohou být snížené v případě: systémového lupus erythematodes (SLE) (zvláště lupusové nefritidy), akutní a chronické hypokomplementové nefritidy, infekční endokarditidy, diseminované intravaskulární koagulace (DIC - Disseminated Intravascular Coagulation) (zvláště ve formě hemolyticko-uremického syndromu) a částečné lipodystrofie (spojené s aktivitou nefritického typu v séru). Vzácné případy vrozeného deficitu C3 bývají klinicky charakterizovány rekurentní infekcí a imunokomplexovým onemocněním, zejména membránoproliferativní glomerulonefritidou.

 

C3 hraje v komplementové kaskádě centrální roli při aktivaci jak klasickou, tak alternativní cestou. Z tohoto důvodu jsou pacienti s deficitem C3 vystaveni riziku obzvlášť závažných infekcí vyvolaných opouzdřenými bakteriemi jako je S. pneumoniae, H. influenzae a N. meningitidis. Může dojít k bakterémii, sinopulmonární infekci, meningitidě, paronychii a impetigu. Deficitní hladiny C3 byly naměřeny také v případech urémie, chronického onemocnění jater, mentální anorexie a celiakie.