ECP (Eozinofilní kationický protein)

Hemolytické sérum na vyšetření nelze použít. Proto je důležité dodržet preanalytickou fázi. Dalším požadavkem je dodržení procesu srážení. Během toho to procesu dochází k uvolňování ECP z eozinofilních segmentů, které jsou aktivovány zánětem.

Eozinofilní granulocyty se nacházejí v respirační sliznici včetně plic, v gastrointestinálním traktu a v orgánech spojených s lymfocyty, jako je brzlík, lymfatické uzliny a slezina. Je známo, že eozinofilie je spojena s různými zánětlivými poruchami, včetně alergických onemocnění. Astma je takové onemocnění, při kterém se běžně nalézají základní a aktivované eozinofily. Při takových onemocněních se eozinofily a jejich toxické produkty vyskytují ve vzorcích tkáně ze zánětlivých ložisek, např. při astmatu. Buňky a jejich granulované produkty se zdají být hlavními příčinami destrukce tkáně, např. uvolňování epiteliálních buněk v dýchacích cestách. Patofyziologické změny pozorované u astmatických plic vedou k hyperreaktivitě. Stupeň zánětu může být zjištěn přítomností aktivovaných eozinofilů v periferní krvi. Nejvýznamnějším rysem eozinofilů jsou jejich velké sekundární granule obsahující čtyři základní proteiny, včetně eozinofilního kationického proteinu (ECP). Stanovení uvolněného ECP může být jedním ze způsobů, jak vyhodnotit stavy zahrnující aktivaci eozinofilů. Po degranulaci eozinofilů se do oběhu uvolňují základní proteiny, včetně ECP, a proto se hladiny ECP v séru zvyšují v podmínkách, kdy jsou aktivovány eozinofily. Bylo také prokázáno, že sérový ECP koreluje se závažností astmatu a hladiny uvolněného ECP slouží jako pomůcka při posuzování odpovědi na protizánětlivé léky. V jiných klinických stavech spojených s aktivovanými eozinofily, jako je atopická dermatitida, alergická rýma, některé infekce, autoimunitní stavy v kloubech, střevech a některá parazitární onemocnění, byly zjištěny zvýšené hladiny ECP.